OBEC MEZIŘÍČKO

                Obec Meziříčko leží v Kraji Vysočina v okrese Třebíč, 13 km severozápadně od Moravských Budějovic. Na severu od naší obce leží Želetava, severovýchodně sousedí s Šašovicemi. Jihovýchodním směrem vede silnice do Domamile a na západ do Krasonic. Obcí protéká Šašovický potok, který se vlévá do rybníka v obci a odtud teče na západ, kde se vlévá do říčky Želetavky. K Meziříčku patří dvě samoty, hájenka ve „Stráni“ a „Brázdův mlýn“.  

          První písemná zmínka o obci je z roku 1316. Více než 300 let ji vlastnili Bořitové z Budče. V roce 1589 patřila Janovi Jiřímu Bořitovi a po něm Ludvíkovi Bořitovi. V roce 1619 ji měl v držení Ladislav Šlejnic ze Šlejnic a po něm Rudolf Šlejnic, který vlastnil i Bítovanky. Jeho rod pocházel z Míšeňska a statků na Moravě nabyl až koncem 16. století. V době stavovského povstání proti císaři, byl Rudolf Šlejnic jedním z představitelů politického života na Moravě. Byl členem direktoria, které řídilo správu země a byl jmenován velitelem pěšího pluku. Když byla stavovská armáda poražena téměř na hlavu v památné bitvě na Bílé hoře, byl Rudolf Šlejnic uvězněn do žaláře, podobně jako mnoho jiných českých pánů. V roce 1622 byl odsouzen k trestu smrti. Císař jim však udělil milost a trest zmírnil. Později byl propuštěn, ale přišel o všechno jmění a ztratil i oba statky, Meziříčko a Bítovanky. Meziříčko bylo oceněno na 8 000 zlatých a v roce 1923 je obdržel za zásluhy plukovník císařského vojska, Hanibal ze Šaumburka. Kromě Meziříčka obdržel i Moravské Budějovice, Krasonice, Rozseč a další statky. Meziříčko bylo ve velmi bídném stavu a není divu, neboť po dobu věznění majitele byl statek i obec rabována císařskými vojsky. Meziříčko bylo v oblasti španělských vojsk. V té době patřila ke statku tvrz, dvůr, ovčírna, dvě zahrady, čtyři štěpnice, 270 měřic osevní plochy, kus lesa, mlýn s dvěma koly a sedm rybníků. Ve vsi bylo 14 gruntů, z toho 10 osedlých a 4 pusté.                                                                    V letech 1667-1671 ji měl v držení Jindřich Slavíkovec ze Slavíkovic, po něm Schneidenau, pak Moschwitz a později Říkovští z Dobršic, kteří ji v roce 1707 prodali k panství Telč. V 18. století užívala obec pečeť, v jejímž poli byla radlice ostřím vpravo a nepříliš čitelný nápis.  V roce 1828 přešla ves do majetku vedlejší větve Lichtenštejnů-Podstatských. Nacházel se zde vrchnostenský dvůr o rozloze 326 měř. polí, 70 měř.pastvin a 5 měř.zahrad. Do roku 1849 bylo Meziříčko součástí panství Želetava, k jeho začlenění do okresu Znojmo došlo v roce 1850 a do nově vzniklého okresu Moravské Budějovice v roce 1896. Domy byly nízké s malými okny stavěné z kamene nebo nepálených cihel kryté na střeše slaměnými došky. Poslední majitelkou se stala hraběnka Anna Attems-Heillingenkreuz, původem Italka, která vlastnila i hájenku ve „Stráni“.  Největší budovou byl panský dvůr, který patřil hraběnce, jejíž sídlo bylo v Krasonicích. Dvůr se skládal ze čtyř budov, a to z obytných místností, ve kterých byli ubytování dělníci pracující při dvoře a chlévě. Další byla budovou byla sýpka v 1. poschodí a stodola a ovčírna, ve které v dřívějších letech přechovávali ovce, později sloužila jako kolna. Další velkou budovou byl obecní chudobinec, který se skládal ze třech obytných místností, ve kterých byli bezplatně ubytováni chudí lidé patřící do naší obce. V dřívějších dobách se v budově sušíval len, proto se nazýval „pazderna“.  V roce 1945 byla hraběnka odsunuta do Vídně a její majetek zkonfiskován. Obec byla od roku 1945 do roku 1976 samostatnou obcí a v letech 1976-1990 byla součástí obce Želetava. Meziříčko se roku 1990 stalo znovu samostatnou obcí.

          V historických pramenech se název obce několikrát změnil, např. v roce 1353 In Mezirecz, 1718 Messeritschko, 1846 Neu Meseritschko, 1872 Mezeritschko, 1881 Nové Meziříčko a v roce 1924 Meziříčko.

          V roce 1894 byla postavena okresní silnice od hranic Krásonických  k Domamilským, nákladem silničního výboru v Moravských Budějovicích a nákladem občanů. Občané byli povinni zdarma odstoupit pozemky a bezplatně dodávat potřebný materiál, kámen a štěrk. Po obou stranách nasázeny byly švestkové stromy z obecní pokladny. V roce 1907 byla stavěna druhá okresní silnice připojena ve „Vývoze“ na silnici od Krasonic, a tím spojena obec s obcí Šašovice. V roce 1908 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, kterému byla zakoupena čtyřkolová stříkačka dvou proudní. Také bylo postaveno Hasičské skladiště, které v roce 1975 bylo zbouráno a byla postavena nová požární zbrojnice s místností a sálem. 
          Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 byla nařízena okamžitá mobilizace záložníků. Z naší obce odjelo ke svým plukům osm záložníků. Nastalo zásobování obyvatelstva moukou, cukrem a různými poživatinami. Byl velký nedostatek pracovních sil, kdy bylo vojenskou správou dovoleno žádat o zajatce na práce. Na oslavu konce války byly 17. listopadu 1918 zasazeny před hasičským skladištěm dvě lípy, tzv. „Lípy svobody“. Od roku 1922 přes naši obec létaly poštovní aeroplány. Následkem poruchy stroje přistál aeroplán v srpnu 1922 za Domamilí, roku 1923 a 1926 u Želetavy. V roce 1927 byla zřízena první radiová přijímací stanice, jednolampovka. Přes Šašovický potok byl roku 1935 na místě dřevěné lávky postaven zděný most. 
          Následkem vyhlášení Stanného práva v roce 1938, byli povoláni záložníci k vojenské službě a odevzdáni koně k vojsku. Obcí procházely a projížděly transporty vojsk a vojenských útvarů. V říjnu přijela od Třebíče lehká dělostřelecká muniční kolona. Byla ubytována po obci ve stodolách a kůlnách. Za poskytnutí jídla vojákům a krmiva pro koně si občané mohli vypůjčit koně na práce.  Dne 15.3.1939 obsadilo říšskoněmecké vojsko naše území. První transporty německého vojska dosáhly zdejší obce v dopoledních hodinách. Bylo vydáno provolání pro obyvatelstvo, aby každý zůstal na svém místě a pokračoval v práci. České země dostaly název „Protektorát Čechy a Morava“. Obyvatelstvo naší obce nemile neslo přítomnost cizí armády, ale svou nespokojenost nemohlo dát veřejně najevo. V červenci byla obec připojena k elektrické síti.  V červnu roku 1940 bylo vydáno nařízení o postavení Židů ve společenském a kulturním životě národa. Toto nařízení se v naší obci neprojevilo, protože zde žádný Žid nežil. Na podzim roku 1941 započala obec se stavbou obecní váhy na prostranství před velkostatkem, která byla dokončena v roce 1942. Pamětní kniha byla na rozkaz německých úředníků koncem roku 1941 odevzdána a v jejím psaní se pokračovalo až v roce 1948. Koncem května roku 1942 byly v důsledku atentátu na Reinharda Heydricha vypsány vysoké odměny na dopadení atentátníků. I v naší obci se policie ptala místních občanů, zda nepoznávají předměty, které atentátníci použili. V celém okolí i v obci se rozmohlo domácí pálení kořalky. Po domácku vyrobená kořalka bývala různé, ne vždy nejlepší jakosti. V červenci roku 1944 mohli občané obce pozorovat první angloamerická letadla, která přeletěla nad naší obcí. S blížící se frontou k naší obci vzrůstal strach a občané začali dělat v zemi kryty, kam by se v nouzi schovali. Nejvíce krytů bylo na obecní „Stráňce“. Dne 7. 5. 1945 přijela do obce skupina „SS“ se třemi obrněnými vozy. Při jejich odjezdu vznikla přestřelka s neznámým partyzánem. Na druhý den bylo možno vidět prchající německá vojska směrem ke Krasonicím. Ruské letectvo útočilo na Němce kulomety a shazováním menších bomb poblíž hráze rybníka. V den 15.  5. 1945 byla předána obecním zastupitelstvem obecní samospráva Místnímu národnímu výboru. Přes naši obec se v červnu tohoto roku vracely vojska maršála Malinovského. 
          V roce 1948 byla zřízena jedna telefonní linka. Hovorna byla v č.p. 44 a mohla se používat pro denní hovory. Na bývalé panské sýpce byla vyměněna šindelová krytina za eternit. Byl zřízen dětský útulek, kde se v letních měsících starala vychovatelka o děti zemědělců po celý den. Okresní národní výbor uvolnil pro naši obec finanční prostředky na práce kanalizační. Při provádění kanalizačních prací v trase od kapličky nade vsí do rybníka, projevila se nutnost úpravy cesty v této trase. Některé zahrádky, které sousedily s cestou, musely být zúženy, a tím se cesta rozšířila a nabyla přímého směru. 
          V lednu roku 1957 byla provedena sbírka na zakoupení promítacího přístroje a téhož roku bylo promítnuto 54 filmů. V noci z 1. na 2. července 1957 vznikl požár v č.p. 20. Byly zasaženy i dvě sousední stavení, která byla z větší části zničena. Den na to bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, do kterého byly přidány i obecní pozemky.  První televizor do naší obce byl zakoupen roku 1958. K 50. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů byla předána motorová stříkačka. Do provozu v roce 1959 byl uveden obecní rozhlas a na hájence ve „Stráni“ byla sňata poslední šindelová střecha. Po založení JZD budova Místního národního výboru v č.p. 5 nevyhovovala potřebám družstva. Dům se zboural a postavil nový o 2 m širší. V přední části je menší sál, za ním kancelář úřadu, prodejna se skladem a v zadní části dílna. Během roku 1960 nastal velký vzestup počtu majitelů motocyklů, celkem 25. Po zavedení televizního vysílání bylo roku 1961 v naší obci 5 televizorů. 
         K připojení k elektrické síti se v roce 1968 dočkali ve mlýně u Brázdů a o rok později i hájenka ve „Stráni“. V roce 1974 jako poslední bylo JZD Meziříčko sloučeno s JZD Mír Želetava. Koncem 70. let minulého století došlo k velkým změnám v okolní krajině. Z důvodu scelování menších polí v lány, byly zrušeny záhumenky a zorány polní cesty do „Stráně“, Martínkova, Štěpkova, mlýna u Mašků a na „Skalku“. Mimo jiné meze a remízky. Do začátku 80. let se v katastru obce těžil písek. Do pískoviště se jezdilo cestou ze Šašovic směrem ke „Stráni“. Mělo rozlohu asi 1 hektar, jeho část byla zatopena. Hranici tvořily vzrostlé březové hájky smíšené s borovicemi. Stromy byly vytrhány, pískoviště zahrnuto a srovnáno ornicí. Na mokrých polích byly provedeny tzv. meliorace, které vodu z polí sváděly do potoků a řek. 
          Po roce 1989 nastaly velké změny, kdo chtěl, mohl soukromě hospodařit. V létě roku 1990 se Meziříčko osamostatnilo. V březnu roku 1992 byla zrušena prodejna „Jednota“ v č.p. 5, obchod se smíšeným zbožím. Po jejím zrušení byla prodejna zřízena v soukromém domě č.p. 15.  Les ve „Stráni“ byl vrácen do užívání obci Meziříčko. Zanedbaný les měl hodně polomů. V roce 1993 byl přes Šašovický potok postaven nový zděný most. V červnu roku 1994 byly vyměněny dřevěné sloupy elektrického vedení za betonové. Původní sloupy i dráty byly z roku 1939. Toho roku proběhlo rozšíření cesty od kapličky nade vsí směrem do vsi a postavení opěrné zdi, která sloužila ke zpevnění přilehlých zahrad. Do domácností byly roku 1997 zavedeny telefony. V roce 1998 byl do obce zaveden plyn a zhotoveny přípojky k jednotlivým domům.  Dne 27. února 2008 se Meziříčko stalo členem Moravskobudějovického mikroregionu. V červnu proběhla oprava autobusové čekárny. Byl zhotoven nástupní ostrůvek a kolem zastávky položena zámková dlažba. V srpnu Sbor dobrovolných hasičů oslavil 100. výročí svého založení. Po slavnostním obědě následovala prohlídka hasičské zbrojnice, kde byly vystaveny dobové fotografie a předána čestná uznání a vyznamenání zasloužilým hasičům. Opěrná zeď, která sloužila ke zpevnění svazu od obecního úřadu směrem k Domamili pod náporem hlíny spadla na místní komunikaci. Byla postavena nová opěrná zeď z prefabrikátů a zakončena betonovými kapsami. 
          Počátkem dubna 2009 začala oprava kamenné zdi na „Malé straně“, která zpevňuje okraj přilehlých polí. Chodník od autobusové zastávky směrem k obecnímu úřadu byl v havarijním stavu, proto byl opraven a položena nová zámková dlažba. V roce 2010 proběhla instalace nového veřejného osvětlení a bezdrátového obecního rozhlasu. Velkou akcí tohoto roku byla rekonstrukce návsi s novou asfaltovou cestou. Byly vysázeny nové stromy a plochy kolem silnice byly zatravněny. Autobusová zastávka byla zpevněna svorníky a dána nová venkovní omítka žluté barvy. Opravy se dočkala i Hasičská zbrojnice, kde byla vyměněna okna a instalována nová jímka. O rok později se pokračovalo v rekonstrukci. Podlaha byla snížena a zabudována nová vrata z přední části budovy. 
          V roce 2012 proběhla stavba silnice na „Malé straně“ a nového mostu přes Šašovický potok. Okolo obecního úřadu byly příkré svahy ohraničeny betonovými tvarovkami. Pode dvorem byla vysazena lípa lemovaná lavičkami, vzniklo posezení „Pod lípou“.  Byla upravena cesta kolem hřiště směrem do polí, zbudovány nové mostky a prostranství zatravněno. Na hasičské zbrojnici proběhla výměna oken, vstupních dveří a dána nová fasáda červené barvy. Chodník od hráze rybníka směrem k Šašovicím byl nefunkční, proto byl nahrazen novým. V roce 2015 pokračuje rekonstrukce hasičské zbrojnice. Byla vyměněna střešní krytina. Roku 2017 byl zakoupen dům č.p. 25, který bude sloužit jako zázemí nového obecního úřadu. Na domě byla vyměněna okna, střešní krytina a nově rozvedena elektřina. V roce 2019 pokračovala rekonstrukce č.p. 25.

          K obci také patří Brázdův mlýn, který v roce 1930 majitelka doplnila o mlýnské stroje a zakoupila plynosací motor, ke kterému byla postavena strojírna. Tímto zařízením se stal mlýn schopný provozu i za suchých let. V roce 1933 vypukl ve mlýně požár. Shořely obytné místnosti přistavené u mlýna. V 90. letech minulého století byl mlýn novým majitelem přestavěn na novodobou tvrz, která skýtá zázemí pro konání hudebních akcí.  

          Obyvatelstvo se ponejvíce živilo zemědělstvím a chovem dobytka. Koně a hovězí dobytek byl chován k plemenitbě a k tahu. V hojné míře se chovala prasata. Na polích se pěstovalo žito, pšenice, oves, brambory, ale i ječmen, hrách, řepa, jetel, len a mák. Obilí se seklo ponejvíce ručně hrabicemi a v malé míře byly upotřebeny žací stroje. K setí ozimu se používaly secí stroje a jařina se sela ručně. K pohonu hospodářských strojů se používaly žentoury s dobytčím potahem. Později byly zavedeny benzínové motory. Vařilo se zde i pivo. V matrikách Budečských jsou zapsána jména sládků v letech 1658 – 1706. V obci byl hostinec, obchody se smíšeným zbožím a tabákem. Z živností to byla kovářská, obuvnická, mlynářská, zednická a tesařská. 

          Obytné místnosti a chlévy byly zděny z kamene, cihel a nepálených cihel (truplí). V roce 1926 byla asi polovina veškerých stavení pokryta slaměnými došky. Nové stavby a přestavby byly kryty křidlicí hliněnou a cementovou (falcovky). Hospodářské budovy, stodoly a kolny v novější době postaveny jsou zděné avšak 13 stodol bylo ještě dřevěných a krytých došky. 

          Život v obci byl také doprovázen živelnými či jinými pohromami. V srpnu roku 1890 přihnala se silná bouře, provázena kroupy a prudkým deštěm. Hodně škod bylo na polích a v lesích. V lese „Kmetí“ byla veliká plocha lesa tak zničena, že nebylo možno poškozeným pásem ani projít a bylo potřeba několik měsíců, aby se dřevo odklidilo.  V únoru roku 1891 shořela rolnická usedlost č. 29. Požár byl zaviněn dětmi hrajících si bez dozoru ve světnici. Matka si odběhla do lesa pro klestí. Stavení lehlo popelem a jedna holčička uhořela. V čas žitných žní v roce 1896 byla při bouři bleskem zabita žena, která se schovala do hromádky žita. 
          Dne 10. října 1907 úderem blesku do dřevěné stodoly, od které chytly střechy obytných místností a chléva, vyhořela rolnická usedlost. Všechny zásoby obilí a krmiva byly zničeny.   V letech 1921 – 1923 byla obec postihnuta katastrofálním suchem. V důsledku špatné jakosti krmiva vyskytlo se mnoho případů slintavky a kulhavky u hovězího dobytka.  V lesích se objevilo veliké množství můr a housenek „bekyně lesní“, stromy jimi byly obsypány. Celé plochy lesa byly zničeny a poschly. 
          Dne 4.7.1929 k večeru přihnala se větrná smršť. Velké škody zjištěny nebyly. Na začátku srpna 1942 řádilo v obci krupobití, které zničilo téměř celou úrodu na polích. Většina zrna ocitla se na zemi. Zničeny byly i brambory a řepa zcela rozbita. V druhé polovině srpna 1946 řádil v obci veliký vítr, který na „Holém kopci“ svalil rozhlednu. Roku 1947 obdržela obec zdarma 10 000 kusů sazenic na zalesnění „Holého kopce“ a „Stráňky“.  V srpnu roku 2002 vlivem nadměrných dešťových srážek došlo k vylití Šašovického potoka z koryta. U č.p. 37 a č.p. 35 došlo k zaplavení místní komunikace a přilehlých dvorů. Voda z rybníka přetékala silnici, zatopila louky a pole kolem potoka směrem k Želetavce. V dubnu 2018 se přehnalo přes naši obec tornádo, které způsobilo v lesích polomy a vývraty. Tento rok byl velice suchý a oslabené stromy napadl kůrovec.

           Hasičským sborem pořádány byly zábavy a divadla, jejichž výnosem byly hrazeny výlohy sboru. Divadla byla sehrána divadelními ochotníky z obce. Hrány byly kusy lehčího rázu v hostinské místnosti. Bývaly pořádány jednou až dvakrát ročně v zimním čase. Roku 1923 byla založena obecní knihovna, počtem 15. svazků zakoupených obcí. Do roku 1933 byla rozšířena na 70 svazků. Nejčtenějšími spisovateli byli Vlasta Javořická, Václav Kosmák a Alois Jirásek. Až do roku 1933 nebylo v obci jeviště pro ochotnické divadlo. Koupilo se starší, doplnilo novou kostrou a přední oponou. Utvořen byl divadelní kroužek, který s mládeží pořádal divadelní hry. 

          Do června roku 1954 docházely děti do školy v Krasonicích. Zde byla škola do 5. třídy. Vyšší ročníky chodily do Želetavy. V září roku 1958 byli žáci nižších ročníků převedeni z Krasonic do Šašovic, kde byla jednotřídka, kam chodily děti od 1. do 4. třídy. V červnu roku 1977 byla škola v Šašovicích zrušena a od září začaly děti dojíždět do Základní školy v Želetavě. Ta se v roce 2002 spojila s mateřskou školkou v Želetavě. 

 Čerpáno z Obecní pamětní knihy a z knihy Kraj Vysočina města a obce kraje Vysočina.                                                                                                             

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz