Drakiáda
K podzimu patří i pouštění draků. V dřívějších dobách musely děti od jara do podzimu pomáhat rodičům na poli a po sklizni měly více času. Na polích dělaly ohníčky, ve kterých se pekly brambory a vymýšlela se nejrůznější zábava. A proto i my jsme se sešli druhou listopadovou sobotu, abychom uskutečnili v pořadí již 5. meziříčskou drakiádu. Panovalo slunečné a mírně větrné počasí, které nám opravdu přálo. Na vzdušnou dálnici s chutí vystartovali všichni draci, žádný nezůstal lenošit v trávě. Větřík starším dětem pomáhal natolik, že draky na oblohu dostaly samy. Mírný vítr byl k našim létajícím příšerkám vstřícný a dovolil jim vzlétnout vysoko do oblak. Proháněly se na vzdušné dálnici, dokut to malé i velké neomrzelo. Tentokrát jsme měli dva draky létající nejvýše a nejdéle. Prvním byla kobra Mikuláše Michálka a druhým krásný motýl Nikolky Nevoralové. Po větrných radovánkách nám vyhládlo, a tak jsme si u táboráku opekli vuřty a hermelín v alobalu. Když se děti posilnily, nemohlo chybět skotačení na balících slámy, které nám zapůjčil místní zemědělec. Skvělou podívanou bylo i přetahování lana, chůze na chůdách nebo střílení z praku.
Po setmění jsme pro odvážlivce připravili strašidelnou stezku odvahy. Trasa černým lesem lemovaným světýlky dovedla účastníky až do cíle. Na prvním stanovišti na odvážlivce vykouknul jednooký zombie a král upírů, na druhém na caparty vybafl ušatý dědek, který je poslal na mýtinu, na které na ně čekalo další strašidlo. z lesíka byly slyšet různé zvuky, ale do cíle doběhly všechny děti. Za svoji odvahu byly odměněny drobnými sladkostmi. A protože byl krásný listopadový večer, posezení u táborového ohně trvalo do pozdních večerních hodin.
Podzimní dýňové tvoření
Podzim je období, které je přechodem mezi létem a zimou. Patří mezi nejbarevnější období v roce. Krásná barevnost dozrávajících plodů i listů různých opadavých dřevin v nás probouzí malé umělce. Patří k němu i pěstování dýní, které se i u nás těší velké oblibě. Proto jsme si vytvořili pestrobarevnou podzimní výzdobu, na kterou jsme i letos použili dýně různých velikostí, tvarů i barev od místního pěstitele.
A protože jsme měli velké množství dýní, tak jsme pro děti připravili podzimní dýňové tvoření. Říjnové počasí si s námi pohrávalo, a tak jsme se rozhodli sejít v neděli 13. října v průjezdu obecní budovy. Na zdi jsme naaranžovali pavučiny s pavouky a blikajícími duchy. Protože dětičky milují cukrovinky, napekla Petra Nevoralová laskominy různých tvarů, barev a chutí.
Malí i velcí umělci dýně vyřezávali, malovali a zdobili do různých pohádkových postav. Všichni byli šikovní a vytvořili vskutku krásné postavičky i strašidla. Když jsme tvoření dokončili, udělali jsme si malou výstavičku, kde byl k vidění třeba vodník s krásným zeleným kloboukem, strašidlo s barevnými brky připomínající indiána, krásná mumie se skutečnými obvazy a lezoucími pavoučky. Nesměly chybět dýňové květináče s nazdobenými podzimními květinami. A protože nám počasí opravdu přálo, nemohlo chybět ani opékání vuřtů. Za své tvoření dostali malí umělci sladkou odměnu.
Devatenáctá výstava Moravskobudějovického mikroregionu
Zahájení již tradiční výstavy Moravskobudějovického mikroregionu proběhlo v pátek 11. října krátce po 17. hodině. Slova se ujala předsedkyně mikroregionu Jana Kiesewetterová, která přítomné přivítala, zvláště pak senátorku Hanu Žákovou, radního Kraje Vysočina Karla Janouška a zakladatele mikroregionu Jana Nekulu. Ve svém proslovu vyslovila několik poděkování, senátorce Haně Žákové za dlouhodobou práci městu, pak také za možnost uspořádat výstavu mikroregionu v reprezentativních prostorách zámeckých koníren. Dále pak poděkování všem, kteří se podíleli na organizaci vernisáže. Poté došlo na křest stolního kalendáře Moravskobudějovického mikroregionu na rok 2025. V pořadí již šestnáctý kalendář pokřtil jeho autor Lubomír Janoušek.
O kulturní program se na veřejností početně navštívené vernisáži postarali žáci a pedagogové ze Základní umělecké školy Moravské Budějovice. Mikroregion sdružuje čtyřiadvacet obcí, z nichž se výstavy, která trvala od 11. do 18. října, zúčastnilo dvacet. Byly to: Babice, Cidlina, Častohostice, Dědice, Domamil, Dešov, Hornice, Jakubov, Kojatice, Láz, Lesná, Litohoř, Lukov, Martínkov, Meziříčko, Moravské Budějovice, Nové Syrovice, Vícenice, Zvěrkovice a Želetava. Ze spolků se letos prezentovali moravskobudějovičtí skauti a Orel.
Loučení s prázdninami
Letošní 31. srpen byl ve znamení loučení s prázdninami. Sešli jsme se v sobotu v 16 hodin na hřišti. Naše loučení jsme započali vědomostní stezkou, která měla prověřit znalosti dětí o životě u rybníka a o životě berušek. Trasa byla dlouhá necelé čtyři kilometry. Startovalo se na hřišti, kde děti získaly kartičky s tajenkou. Poté jsme se vydali po hrázi rybníka a kolem sýpky až ke kravínu. Potom jsme odbočili na polní cestu směrem na Štěpkov. Počasí nám opravdu přálo, a tak jsme byli rádi, že jsme se mohli schovat v lese, kde jsme dále pokračovali do míst zvaných "Doubky" a po hlavní silnici zpět na hřiště. Naučná stezka měla čtyřicet zastavení. Průzkumníci našli informační cedule, soutěžní úkoly a luštění tajenky. Děti byly velmi šikovné a rozluštily tajenku, která ukrývala jméno největšího rybníku v České republice. Druhá část stezky měla děti seznámit se slunéčkem sedmitečným neboli beruškou. Dozvěděly se, jak je takový jeden centimetr veliký hmyz důležitý a jaký je jeho životní cyklus.
Po dokončení stezky byl na hřišti připraven srnčí guláš a pro děti i dospěláky točený mok. Poté, co se průzkumníci občerstvili, získali za své snažení sladkou odměnu. A protože byl krásný slunečný den, nezapomněly se dětičky vyblbnout ve vodě v plechových vanách. Aby to neměli caparti tak jednoduché, ještě jsme si pro ně připravili sportovní klání, kde si mohli vyzkoušet hod na cíl, přeskakování přes překážky, střelbu z praku nebo chůzi po lávce přes balíky slámy, nechybělo ani skákání v pytli, chůze na chůdách a přetahování lanem. Po sportovních výkonech malých sporťáků přišla na řadu táborová klasika v podobě opékání vuřtů.
A protože sobotní večer byl předposlední prázdninovým dnem, nikomu se nechtělo domů. Nádherně teplý letní večer nás přiměl posedět u plápolajícího ohně s vůní uzenin do pozdních nočních hodin.
Naučná stezka
Během prázdnin děti zažívají mnohá dobrodružství s rodiči, na prázdninách u babičky a dědečka nebo na táborech. I my jsme si pro děti a jejich doprovod připravili naučnou stezku, která je měla naučit, jaký tvor je na světě nejdůležitější. Byla přístupná od 22. do 29. července.
Tříkilometrová včeličková stezka začínala u obecního úřadu, kde cestovatelé získali informace, jak bude stezka probíhat, kudy povede a jak se mají dané úkoly plnit. Vedla po polní, lesní a asfaltové cestě v okolí Meziříčka. Na děti čekalo třicet zastavení, na nichž našly informační cedule, soutěžní úkoly nebo luštění tajenky. Zkrátka aktivity, díky kterým děti poznaly, jak se včela vyvíjí a jaké má části těla. Nemohly chybět ani informace a úkoly, které provedly caparty vznikem medu, prací včelaře a jeho pomůckami.
Stezka odstartovala na odbočce u horního kravína směrem na Štěpkov. Na prvním stanovišti získaly děti šifrovací kartičku, kam podle čísel u otázek doplňovaly správná písmena. Krásná rodinná procházka zavedla účastníky na rozcestí ke Štěpkovu, kde se vydali lesem k místu zvaném "Doubky" a po hlavní cestě do Domamile zpět do Meziříčka. Nad vesničkou je kaplička zvaná "Boží muka", kde byl cíl. Tady děti splnily poslední úkol, kde měly odvyprávět příběh medu, který je provázel informačními cedulemi po celou dobu. Poté mohly vyplnit tajenku, kde zodpověděly otázky o včeličkách, a nakonec vyluštily tajenku podle písmenek získaných v šifrovací kartičce. Po splnění všech úkolů a luštění křížovky získaly za svoji snahu na obecním úřadě sladkou odměnu.
Vítání prázdnin
Letošní prázdniny jsme odstartovali poslední červnovou sobotu na hřišti. Připravili jsme si pro děti šiffrovací stezku, kterou jsme prověřili jejich znalosti domácích zvířat a zvyklostí na statku. Startovní čára byla na hřišti a směřovala po vsi kolem obecního úřadu směrem na Domamil. Po cestě jsme šli po červené značce, kde děti plnily úkoly a výsledky doplňovaly do šifrovací kartičky. Cesta po červené nás zavedla na Stráňky, kde měly splnit sportovní kolečko úkolů. Začínalo přeskokem přes překážky, následoval slalom kolem balíků slámy a během přes lávku se dostaly ke střílení z praku, kde měly sestřelit pyramidu z plechovek. Prak se dětičkám tak zalíbil, že jsme střílení museli několikrát opakovat. Nejúspěšnější střelkyní byla Nataly Nevoralová.
Ze Stráněk jsme se vydali po modré značce, na které jsme plnili různé hádanky a zapisovali je do šifrovací kartičky. Modrá barva nás zavedla do vsi, kde jsme šli okolo rybníka a po hrázi jsme došli zpátky na hřiště. Každý dostal kartičku s tajenkou, která mu odhlalila místo pokladu. A aby to nebylo tak jednoduché, byl poklad ukrytý v koruně stromu. Caparti však byli šikovní a proutěného košíku upevněného lanem na vzrostlé bříze si brzy všimli. Po sladké odměně měly dětičky připraven umělecký kroužek, kde si mohly namalovat obrázek na plátno nebo vymalovat kamínky a sádrové odlitky různých tvarů. Nechybělo ani oblíbené malování na obličej. Sobotní odpoledne bylo horké a slunečné, a tak přišly vhod plechové vany s vodou.
Po vodním osvěžení se chlapi odebrali ke kácení máje. Abychom se opravdu vrátili k tradičnímu kácení máje, jeden z tatínků donesl ruční pilku, kterou máj položili k zemi. A to přesně na předem určenou značku. Po výkonu dětí i tatínků bylo na posilněnou připraveno občerstvení. Nejen točený mok pro děti i dospělé, ale i srnčí řízečky. Kdo neměl chuť na zvěřinu, mohl si opékat klobásky.
Čtvrté setkání seniorů
V sobotu 1. června proběhlo již 4. setkání zdejších seniorů, které jsme si oživili výletem. Sešli jsme se po 11. hodině u obecního úřadu, kde starostka všechny přítomné přivítala a seznámila je s připraveným programem. Poté jsme se autem odebrali do blízkých Bohuslavic, kde jsme navštívili tamní "Hospodářský dvůr". V místní restauraci jsme se nechali hýčkat chutným jídlem a milou obsluhou. Venkovský styl restaurace na nás působil příjemným dojmem, a tak jsme si před prohlídkou farmy ještě chvíli poklábosili. Měli jsme velké štěstí a statkem nás provázel majitel usedlosti Jiří Kovář, který nás nejprve seznámil s jeho historií. Umožnil nám i prohlídku nové svatební kaple postavené ze smrkových kmenů. Mohutné smrky navozovaly nádhernou atmosféru. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že kaple je přístupna dvacet čtyři hodin denně pro všechna vyznání.
Naproti kapli je tzv. Ptačí dům sloužící nejenom dvounohým návštěvníkům, ale i ptáčkům, kteří žijí v budkách, jež jsou součástí tohoto domu. Ve vnitřních prostorách se nachází nově otevřená galerie dřevěných motýlů, ptáčků i různých broučků. Krásným zážitkem bylo vyprávění o sbírce a jejím vzniku. Modely motýlů jsou v životních velikostech a barvách, které vás na první pohled zaujmou svojí dokonalostí. Také jsme se dozvěděli o chovu koní a hiporehabilitaci, kterou na statku již několik let úspěšně vykonávají.
Na závěr prohlídky jsme se zastavili v pěstitelské pálenici, kde jsme se seznámili nejenom s její historií, ale také s degustací ovocných likérů. Po krásné odpolední procházce po statku jsme se odebrali do restaurace, kde jsme si dali zasloužené kafíčko se zákuskem a povídali si až do večerních hodin.
Čarodějnice
Po více než deseti letech jsme se v Meziříčku vrátili k další tradici, a tou je stavění máje na čarodějnice. Místní chlapi máji dovezli, očistili od kůry a připravili na ozdobení, děvčata ji nazdobila barevnými pentlemi. A stavění mohlo začít...
V úterý 30. dubna nám však počasí vůbec nepřálo. Foukal silný vítr, že jsme pálení klestí na Stráňkách raději odložili. Sešli jsme se tedy v 18 hodin na hřišti a čarodějnický večer jsme prožili trochu netradičně. Nejprve děti prošly čarodějnickou stezku plnou úkolů a hádanek, jejichž řešení zapisovaly do čarodějnické kartičky, kterou dostaly na začátku hry. Za snahu a splnění všech úkolů byly děti odměněny různými sladkostmi. Obrovskou radost měly z čarodějnických muffinů od Petry Nevoralové.
Mezitím pánové připravili potřebné věci na stavění máje. I přesto, že foukal opravdu silný vítr, podařilo se jim máji úspěšně postavit. Po náročné práci dostali návštěvníci srnčí gulášek a nemohl chybět ani lahodný chmelový mok. Sladkou tečku pro dospělé připravila Dana Michálková - napekla vynikající koláčky. Velkou radost udělal dětem místní zemědělec, který nám pro ně zapůjčil balíky slámy. Caparti si balíkovou dráhu užívali až do pozdních nočních hodin. I přes nepřízeň počasí se nakonec akce skutečně vydařila.
A protože se počasí umoudřilo, mohli jsme v sobotu 11. května v podvečer uskutečnit odložené pálení čarodějnic. Sešli jsme se na Stráňkách v docela hojném počtu. I letošní hromada klestí, kterou jsme všichni celý rok chystali, byla obrovská. Akci jsme zahájili malým občerstvením z polní kavárny a děti se na brzký odlet připravovaly na balících slámy. Haldu klestí jsme zapálili po 19. hodině. A protože jsme si pro dětičky připravili stezku odvahy, nesmělo chybět ani opékání vuřtů. Když se odvážlivci posilnili a setmělo se, mohli se vydat na stezku odvahy. Solární světýlka jim svítila na cestu tmavým lesíkem. Všechny děti stezku úspěšně dokončily. Za svoji odvahu dostali účastníci sladkou odměnu a na cestu domů svítící náramky různých barev, aby nezabloudili. Počasí nám opravdu přálo, a tak posezení u táboráku trvalo do pozdních nočních hodin.
Velikonoce
Velikonoce jsou svátky jara, které připomínají nejen zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale je to období nejrůznějších tradic, které i my rádi dodržujeme. S příchodem jara se probouzí příroda, a abychom ji řádně přivítali, vytvořili jsme si velikonoční výzdobu. Při příjezdu do obce každého přivítal velký zajíc vyrobený z pneumatik. Pohádkou jsme se inspirovali u čekárny, kde se nedal přehlédnout zajíc vyrobený z pytloviny, který se snažil vyhrabat dřevěné mrkvičky. Při procházce vsí se zájemci mohli vyfotit u malové slepičky s kraslicemi a kuřátkem.
Další tradicí je nepochybně "hrkání", které už odnepaměti nahrazuje zvony, o kterých se říká, že odlétají do Říma pro požehnání. Tyto zvony nahrazují koledníci, kteří po vsi chodí s nejrůznějšími řehtačkami vyrobenými ze dřeva. V sobotu dopoledne chodí s koledou na vybírání vajíček. Za svoje úsilí jsou odměněni sladkostmi i penězi. Na Velikonoční pondělí jdou kluci s pomlázkou z vrbového proutí na obchůzku po vsi, aby dívkám i ženám symbolicky předali zdraví a krásu. Na oplátku dostanou malované kraslice, sladkosti i pestrobarevné pentle. A tak tomu letos opět bylo i u nás v Meziříčku.
Tříkrálová sbírka
I v letošním roce jsme se v Meziříčku zúčastnili Tříkrálové sbírky, která pomáhá prostřednictvím Oblastní charity Třebíč lidem v našem okolí. Poskytuje individuální pomoc lidem v těžké životní situaci, podporuje mobilitu v terénu pro Charitní záchranou síť a zkvalitňuje sociální služby.
Koledníci se vydali na cestu v pátek 12. ledna v odpoledních hodinách, aby mohli přinést boží požehnání do nového roku, letáček s informacemi a malé cukříky jako dárek. Tři mudrcové se zapečetěnou kasičkou chodili dům od domu a díky nim mohli meziříčští občané odstartovat nový rok dobrým skutkem, přispět na pomoc lidem v nouzi a přinést naději na nový začátek. Také v letošním roce se podařilo vybrat více peněz než v tom předchozím, a to celkem 4000,- Kč.
Děkujeme malým i velkým koledníkům, kteří věnovali svůj čas na pomoc druhým a rozdávali lidem radost a požehnání. Velké poděkování patří také všem dárcům za finanční příspěvky do sbírky i za vlídné přijetí koledníků.
Novoroční ohňostroj
V pondělí 1. ledna jsme se sešli po 17. hodině na hřišti, abychom společně oslavili příchod nového roku. Nejprve se ujala slova starostka obce, která návštěvníky vřele přivítala a poděkovala za příležitost otevřít vrátka do nového roku. Nezapomněla vzpomenout na hrůzné události před vánočními svátky, které otřásly celou republikou a vyjádřila obětem tragické střelby úctu. Dále pak poděkovala všem, kteří se podílejí na rozvoji Meziříčka a také těm, kteří pomáhají při pořádání obecních akcích.
Po krátkém proslovu nastalo ticho a všichni s úžasem sledovali večerní oblohu, která se zbarvila do pestrobarevných odstínů a tvarů. Po nádherné podívané jsme měli všichni příležitost si společně poklábosit, podat ruku a popřát si vše nejlepší do nového roku. A protože byl krásný zimní večer, pod pergolou bylo připraveno malé občerstvení a svařáček na zahřátí. Pro nejmenší návštěvníky byl určitě velkým zážitkem táborák, u kterého jsme opékali vuřty.